C. S. Lewis – Velký rozvod nebe a pekla

Fantastický autobusový výlet z pekla do nebe. Vyhlídková jízda pro některé, ale rozhodně ne pro všechny.

Slovo autora

Myšlenka spojit nebe a peklo dohromady je asi věčně v nás, založená na víře, že skutečnost nás nikdy nestaví před nevyhnutelné buď-anebo. Na víře, že máme-li schopnosti, klid a navíc dostatek času, najdeme vždycky určitý způsob přijetí obou alternativ.

Tuto víru považuji za katastrofální omyl. Nemůžete si vzít všechna svá zavazadla na všechny cesty, které máte před sebou. Nežijeme ve světě, kde všechny cesty jsou spirály, a jestliže po nich jdeme dostatečně dlouho, přibližujeme se ke středu, který nakonec jistě nalezneme.

Žijeme spíše ve světě, kde se každá cesta po několika kilometrech dělí na dvě, každá z nich po chvíli opět na dvě další a na každém z těch rozcestí stojíme před rozhodnutím…

C. S. Lewis

Recenze odborníka

„V křesťanské literatuře máme několik krásných knih typu utopistických cestopisů. Příkladem může být kniha Johna Bunyana Cesta poutníka nebo Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. K tomuto druhu cestopisů křesťanské víry lze přiřadit i recenzovanou knihu C.S. Lewise Velký rozvod. Kniha malá rozsahem (celkem 93 stran) i formátem (vejde se do kapsy). Malá – jako perla či diamant.

Oč jde? Jde o cestu ve snu – jak se dozvídáme až v poslední kapitole. Odkud a kam? Z pekla do nebe – i když peklo je zde vylíčeno jako šedé velkoměsto v sychravé podzimní mlze. Jak se cestuje? Autobusem. Dojede se do cíle? Nedojede. Vše se odehrává na polovině cesty, kde je ještě možno se rozhodnout. O tomto rozhodnutí se zde hovoří jako o rozvodu- rozchodu s jednou ze dvou možností volby. Na jednu stranu vede zde cesta do vrchu – tam, kde brzo vyjde slunce. Na cestu do kopce je třeba vykročit. Na druhou stranu dolu do pekla jede autobus, který je stále připraven. V dohledu je velkoměsto tonoucí v šeru mlhy. Jde tedy o očistec? Nejde. Autor sám nazývá tuto snovou mezistanici vlastním termínem – refrigerium – místo odpočinku na cestě životem (podle Prudentia a Jeremy Taylora).

Oč autorovi jde? Nejvýrazněji to říká v deváté kapitole. Jde mu o to ukázat, co vše ovlivňuje lidi v jejich rozhodování – zda vykročit do vrchu k naději vycházejícího slunce nebo dolu do tmy a beznaděje. Toto rozhodování demonstruje autor sérií životních příběhů – postav zatížených určitou představou, ideou, snahou či vazbou na někoho jiného. V řadě případů jde o dvojice lidí, mezi nimiž existují určité vazby a konflikty. Ty jim ztěžují rozhodování a v řadě případů je vedou k volbě cesty zpět – autobusem do beznaděje.

V knize se setkáváme s řadou pozoruhodných myšlenek autora. Připomeňme si některé z nich: Peklo, to je stav mysli (50).Jet někam plný naděje je lepší než být v cíli (32). Náznak věčnosti: zcela zralé dobro i zcela zralé zlo jde do minulosti a má zpětnou platnost… Nebe, když se člověk stane jeho občanem, proniká i do minulosti a mění tu chvíli agónie ve slávu….Prokletí hříchu proniká zpět do minulosti a nakazí i tu radost, kterou snad hřích přinesl….Minulost se mění tím, že odpuštěné hříchy přináší do života náznak Nebe. (49).

Démoni pocházejí z padlých archandělů. (70). Je jenom jedno dobro, a to je Bůh. Všechno ostatní je dobré, když to hledí k němu, a špatné, když se to od něj odvrací.“

Prof. Jaro Křivohlavý

Můj pohled

Knížka Velký rozvod nebe a pekla je jedna z těch, která se čte vícekrát, protože člověk stále nachází něco nového. Obsahuje řadu názorů a myšlenek, se kterými se ztotožňuji, a také proto ji mám moc rád. Hlavní část knihy tvoří popis jednotlivých situací a důvodů, proč se nakonec všichni účastníci autobusového zájezdu z pekla do nebe rozhodnou vrátit se zpět.

Lewisovo podání pekla je bezesporu zajímavé a originální – peklo je líčeno jako nekonečný víceméně prázdný prostor, který je ve skutečnosti nicotný. Kontrast „hmotných lidí“, kteří přišli pro své příbuzné či přátele – pro „duchy“ – z pekla, není rovněž bez zajímavosti. O tom, jestli zastávka, kde se celý děj odehrává, je či není očistcem, lze podle mého názoru pouze vést diskuse – autor to takto konkrétně nepodává, namísto toho používá vlastního termínu.

Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.