Čas
2. 12. 2007 | Václav Němec | Žádný komentář | Kategorie: Zamyšlení |Jak se díváme na čas? Jak jej plánujeme? Trávíme jej s Pánem a pro Pána? Několik zamyšlení k tomuto tématu z pohledu křesťana.
Dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. (Žalm 23:6) 1
Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. (Žalm 34:2) 1
Lide, v každý čas v Něho doufej, vylévej před Ním své srdce! Bůh je naše útočiště. (Žalm 62:9) 1
Rád bych zde napsal několik mých postřehů na téma čas. Snad každý o čase denně mluvíme, a to nepříliš lichotivě. Většina těchto vyjádření je z pohledu majitele, jako například ve spojení „nemám čas“, „v poslední době mám stále méně času“, „času se mi nedostává“.
Hned v úvodu bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že čas skutečně nevlastníme. Čas nám byl a stále je pouze svěřován samým Pánem Bohem, a je bláhové si myslet, že všechen náš čas patří nám. Platí to totiž přesně naopak – žádný (a to ani náš) čas nepatří nám. Velmi pěkně se o tom píše například v knize C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla2. Čas, který nám Pán svěřil, pouze spravujeme, a to s většími či menšími úspěchy.
Všechen čas, který nám Pán svěřil, bychom měli prožít s Ním. Tím neříkám, že bychom se měli od rána do noci jenom modlit a číst Písmo, ale dělat všechno s Ním a pro Něj. Zkusme si představit nějakou aktivitu – například vaření čaje. To je něco, co dělá většina z nás poměrně často, a tak tato představa není nijak složitá. A teď si zkusme tu samou aktivitu představit, že děláme s Bohem a pro Boha. Cítíte v tom rozdíl? Samozřejmě, že ano. Když to děláme pro Boha, tak si na tom dáme záležet, aby byl dobrý, voda byla dostatečně uvařená, sáček byl ve vodě tak akorát správně dlouho. Nebudeme tomu ale dávat ani přehnanou pozornost, protože to děláme s Bohem, a jsme si vědomi toho, že je tisíc důležitějších věcí nežli ten čaj.
Většina z nás čas, který nám Pán svěřil, nějak plánuje. Bez toho bychom se asi neobešli. Je jasné, že nelze na budoucnost úplně zapomínat – ale na druhou stranu nemá smysl se budoucnosti věnovat přespříliš. Vždy bychom měli mít na mysli, že cestu, po které jdeme, Pán zná, a dobře ví, v jaké chvíli co potřebujeme. Budeme-li se na této cestě držet, pak nemusíme veškerou svou pozornost mířit do budoucna. Právě to je totiž časté scestí – a v dnešní době bohužel velmi rozšířené. „To všechno bude až po studiích“, „Vím, to bude, až získám praxi“, „Ano, ano, to bude, až budou děti dospělé“, a podobně. Neodkládejme svůj život, konejme nyní – vždyť jak my můžeme vědět, co bude „až po“? My čas nevytváříme, budoucnost neznáme, tak proč se k ní upínat?
Čas plánujeme nejen dlouhodobě, ale také krátkodobě. Nikdy však nesmíme zapomenout na to, že to skutečně není náš čas a měli bychom být připravení, že bude využit jinak, než jsme si naplánovali. Když se toto stane, jsme většinou naštvaní nebo přímo rozzlobení. „Po práci jsem se těšil na klidný večer, ten si přece zasloužím!“ Za práci jsme ale dostali svou odměnu, na čem tedy stavíme toto své rozhořčení? Nastane-li nějaká změna, měli bychom i jí přijmout a vykonávat s Bohem a pro Boha. Stejně jako všechno po celý čas. Bohu si přece nemůžeme stěžovat, že jsme si naplánovali večer u televize a teď to nevyšlo. Bůh nikdy neřekl „čas je váš, veškerý čas vám dávám“, tak bychom na tom neměli stavět a na svých plánech neměli lpět. Vždyť jak by se asi ubíraly dějiny, kdyby Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej odvětili Ježíšovi na jeho slova „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“3 „Promiň, ale ještě máme práci, pak si potřebujeme oddychnout, uspořádat všechny věci, počkej tak rok nebo dva, pak možná půjdeme“?
Pane, děkuji Ti za čas, který nám každý den svěřuješ, a dej, prosím, abychom nikdy nezapomněli, že jsi to Ty, který disponuješ veškerým časem. Prosím Tě, abychom vše, co konáme, konali s Tebou a pro Tebe, protože víme, že Ty to s námi myslíš vždy nejlépe. Prosím Tě, Pane, veď nás na naší cestě životem, a dej, abychom nikdy nesešli. Amen.
1 Český ekumenický překlad.
2 C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla. Navárat domů. 2. vydání, 146 s. PRAHA 2006. ISBN 80-7255-063-2. Odkaz na kapitolu 21.
3 Matouš 4:18 – 20