Přejít na obsah


Svědectví aneb jak jsem se znovu narodil…

24. 11. 2007 | Václav Němec | Žádný komentář | Kategorie: Ze života |

Jak vypadají křesťané, že to jsou docela „normální“ lidi, samozřejmě také jak smýšlejí a jak se chovají jsem poprvé poznal na kurzech Alfa, kam jsem, a to je třeba nepokrytě přiznat, zpočátku chodil spíše kvůli oné večeři zdarma. Studentský život není vždycky peříčko a každá pomoc se jistě hodila :-)

Nicméně cosi mě znovu a znovu přivádělo do onoho společenství na jednu stranu normálních, na druhou stranu ale trochu jinak smýšlejících a jednajících lidí. Právě oni se po chvíli stali oním důvodem, proč jsem v navštěvování kurzů Alfa pokračoval a proč jsem se rozhodl přijmout také pozvání na víkend s Alfou. Tam byl pro mě myslím nejdůležitější čas v mém dosavadním životě, protože tam jsem se rozhodl o své další cestě. Diskutoval jsem již vnitřně rozhodnutý ještě s pastorem Karlem Řežábkem i s několika novými přáteli křesťany, což mé rozhodnutí ještě více potvrdilo.

K vlastnímu obrácení u mě došlo na cestě k rodičům ve vlaku, když jsem četl takovou brožurku o křesťanství a pronesl “podle návodu” svojí první opravdovou modlitbu k Pánu Ježíši. Byla vyslyšena :-) ostatně jako mnoho dalších později – díky Bohu!

Domů jsem tedy dorazil již jako novorozeně ve víře, i když ještě ne oficiálně, protože ke křtu došlo asi o měsíc později. Můj stav tehdy se nedá popsat slovy, ale jistě mohu napsat, že maminka se bála, jestli neberu nějaké drogy a tatínek si myslel, že jsem se zbláznil a tiše doufal, že mě to pustí :-)

Co k tomu dodat? V dalším pololetí (to už bylo Setkávání 3pé) jsem už pomáhal jako křesťan…