Zamyšlení

Americké děti podle studie, kterou provedla organizace KFF, sledují televizi podle věku – dvě třetiny batolat dvě hodiny denně, děti předškolního věku v průměru dvě hodiny denně a děti školou povinné v průměru čtyři hodiny denně. Jedna třetina domácností má televizi zapnutou po celou dobu, kdy je některý z jejich členů přítomen v domě. Nemyslím, že v českých domácnostech je tomu jinak a nemyslím, že je to takto správně. Na druhou stranu nejsem ani zastáncem názoru, že televizní přístroj do domácnosti vůbec nepatří.

Zkoušel jsem tedy hledat radu na internetu – jakým způsobem sledovat televizi? Protože jsem nic uspokojivého nenašel, a zároveň na setkání duchovní obnovy zazněla rada, kterou již léta praktikuji, rozhodl jsem se tuto uveřejnit. Metodu jsem nazval selektivní sledování TV.

Selektivní sledování TV

Základ této metody spočívá v tom, že sledujete pouze pořady, které si předem vyberete. Abyste nebyli rušeni a zároveň vábeni ke sledování i těch pořadů, které jste si nevybrali, v jinou dobu máte všechny televizní přístroje v domácnosti vypnuté. Jedině tento způsob u mě opravdu zabírá tak, abych zároveň nepřišel o hodnotné pořady, které občas v televizi dávají, ale zároveň neupadl do pravidelného sledování bez vnímání, o čem vlastně sledovaný pořad je.

Zásady selektivního sledování:

• předem si stanovíte maximální denní dobu sledování TV
• při vypnuté TV si v programu vyberete pořady, na které se chcete dívat
• sledujete pouze pořady, které jste si předem vybrali
• mimo vybrané pořady je TV vypnutá
• při vybírání postupujete se správnou mírou kritičnosti, tj. není cílem zakroužkovat všechny pořady
• výsledná doba sledování TV nepřekročí předem stanovenou maximální denní dobu

Zdravotní doporučení:

• děti do dvou let by se na TV neměli dívat vůbec z důvodu zdravého vývoje mozku
• děti od dvou let by se na TV neměli dívat více než jednu, ve výjimečných případech dvě hodiny denně, nedodržení tohoto doporučení může znamenat porušení psychicko-fyzického vývoje dítěte; z důvodu zabezpečení dodržení limitů, které jako rodiče stanovíte, by TV neměla být v dětském pokoji
• dospělí by se na TV neměli dívat více než dvě hodiny denně, delší sledování je totiž většinou marněním času

Současná doba nás vede k jedinému způsobu, jak přistupovat k našim problémům a obecně k tomu, co se nám děje. Většina lidí se totiž zvláště v případě negativních událostí v našem okolí – nebo v našem životě přímo – začne litovat, zatvrdí se, soustředí se na to negativní a tím se nechává ovlivnit. To však v žádném případě není biblický ani křesťanský přístup k věci.

Již zpočátku je třeba říci, že my si většinou nevybíráme, co se nám stane; na druhou stranu vždy máme tu volbu, jak na danou událost zareagovat. Zde by se měl projevit křesťanský přístup. Jak tuto (byť negativní) událost mohu použít konstruktivně? Dá se z toho vyvodit něco pozitivního? Mohu za něco z toho být dokonce vděčný?

„Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá.“ (Římanům 8:7-9a ČEP).

Je třeba mít neustále na paměti, že za každé situace stojí Bůh při nás, Bůh, Otec, který to s námi myslí nejenom dobře, ale přímo nejlépe – a to i v těch případech, kdy Jej zrovna necítíme a i v těch událostech, které se nám dějí, kdy to zrovna nepozorujeme. Nesoustřeďme se na sebe, ale spoléhejme na Boha! Spoléhejme na Boha vždy, dokonce i tehdy, kdy se nám zdají jiné cesty lepší – důvěřujme a mějme víru v Něj!

Vezměme si příklad z Bible – apoštol svatý Pavel byl na své druhé misijní cestě ve Filipech, římské kolonii na cestě Via Egnatia, povstal proti němu dav, úředníci nařídili, aby byl bit holemi, uvrhli jej do vězení, jeho nohy byly sevřeny do klády. Pavel se Sílou však nehledali to negativní, nezatvrdili se a nezanevřeli na Boha, naopak (viz Sk 16:25) modlili se a zpívali chvály Bohu!

Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, a držte se slova života. (Filipským 2:14-16a ČEP).

Pane Bože, děkujeme Ti za vše, co nám dáváš a za všechny situace, do kterých nás stavíš. Věříme, že Ty nás miluješ a myslíš to s námi vždy nejlépe. Dej nám, Pane, sílu, abychom nepodlehli negativním náladám, ale vždy hledali to dobré. Chceme chválit Tebe a žít v radosti Ducha Svatého bez ohledu na to, co se nám právě děje. Díky Tobě, Pane, že jsi vždy s námi. Sláva Tobě. Amen.

Jak se díváme na čas? Jak jej plánujeme? Trávíme jej s Pánem a pro Pána? Několik zamyšlení k tomuto tématu z pohledu křesťana.

Dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. (Žalm 23:6) ¹

Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. (Žalm 34:2) ¹

Lide, v každý čas v Něho doufej, vylévej před Ním své srdce! Bůh je naše útočiště. (Žalm 62:9) ¹

Rád bych zde napsal několik mých postřehů na téma čas. Snad každý o čase denně mluvíme, a to nepříliš lichotivě. Většina těchto vyjádření je z pohledu majitele, jako například ve spojení „nemám čas“, „v poslední době mám stále méně času“, „času se mi nedostává“.

Hned v úvodu bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že čas skutečně nevlastníme. Čas nám byl a stále je pouze svěřován samým Pánem Bohem, a je bláhové si myslet, že všechen náš čas patří nám. Platí to totiž přesně naopak – žádný (a to ani náš) čas nepatří nám. Velmi pěkně se o tom píše například v knize C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla². Čas, který nám Pán svěřil, pouze spravujeme, a to s většími či menšími úspěchy.

Všechen čas, který nám Pán svěřil, bychom měli prožít s Ním. Tím neříkám, že bychom se měli od rána do noci jenom modlit a číst Písmo, ale dělat všechno s Ním a pro Něj. Zkusme si představit nějakou aktivitu – například vaření čaje. To je něco, co dělá většina z nás poměrně často, a tak tato představa není nijak složitá. A teď si zkusme tu samou aktivitu představit, že děláme s Bohem a pro Boha. Cítíte v tom rozdíl? Samozřejmě, že ano. Když to děláme pro Boha, tak si na tom dáme záležet, aby byl dobrý, voda byla dostatečně uvařená, sáček byl ve vodě tak akorát správně dlouho. Nebudeme tomu ale dávat ani přehnanou pozornost, protože to děláme s Bohem, a jsme si vědomi toho, že je tisíc důležitějších věcí nežli ten čaj.

Většina z nás čas, který nám Pán svěřil, nějak plánuje. Bez toho bychom se asi neobešli. Je jasné, že nelze na budoucnost úplně zapomínat – ale na druhou stranu nemá smysl se budoucnosti věnovat přespříliš. Vždy bychom měli mít na mysli, že cestu, po které jdeme, Pán zná, a dobře ví, v jaké chvíli co potřebujeme. Budeme-li se na této cestě držet, pak nemusíme veškerou svou pozornost mířit do budoucna. Právě to je totiž časté scestí – a v dnešní době bohužel velmi rozšířené. „To všechno bude až po studiích“, „Vím, to bude, až získám praxi“, „Ano, ano, to bude, až budou děti dospělé“, a podobně. Neodkládejme svůj život, konejme nyní – vždyť jak my můžeme vědět, co bude „až po“? My čas nevytváříme, budoucnost neznáme, tak proč se k ní upínat?

Čas plánujeme nejen dlouhodobě, ale také krátkodobě. Nikdy však nesmíme zapomenout na to, že to skutečně není náš čas a měli bychom být připravení, že bude využit jinak, než jsme si naplánovali. Když se toto stane, jsme většinou naštvaní nebo přímo rozzlobení. „Po práci jsem se těšil na klidný večer, ten si přece zasloužím!“ Za práci jsme ale dostali svou odměnu, na čem tedy stavíme toto své rozhořčení? Nastane-li nějaká změna, měli bychom i jí přijmout a vykonávat s Bohem a pro Boha. Stejně jako všechno po celý čas. Bohu si přece nemůžeme stěžovat, že jsme si naplánovali večer u televize a teď to nevyšlo. Bůh nikdy neřekl „čas je váš, veškerý čas vám dávám“, tak bychom na tom neměli stavět a na svých plánech neměli lpět. Vždyť jak by se asi ubíraly dějiny, kdyby Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej odvětili Ježíšovi na jeho slova „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lid퓳 „Promiň, ale ještě máme práci, pak si potřebujeme oddychnout, uspořádat všechny věci, počkej tak rok nebo dva, pak možná půjdeme“?

Pane, děkuji Ti za čas, který nám každý den svěřuješ, a dej, prosím, abychom nikdy nezapomněli, že jsi to Ty, který disponuješ veškerým časem. Prosím Tě, abychom vše, co konáme, konali s Tebou a pro Tebe, protože víme, že Ty to s námi myslíš vždy nejlépe. Prosím Tě, Pane, veď nás na naší cestě životem, a dej, abychom nikdy nesešli. Amen.

---

¹ Český ekumenický překlad.
² C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla. Navárat domů. 2. vydání, 146 s. PRAHA 2006. ISBN 80-7255-063-2. Odkaz na kapitolu 21.
³ Matouš 4:18 – 20