Přejít na obsah


Ze života


2007
Skotsko 2007
Plán cesty: Praha - Newcastle, Hadrianův val, Edinbourgh, Stirling, St. Andrews, Dundee, Aberdeen, Inverness, Loch Ness, Urquart Castle, Fort Augustus, Fort William, Glasgow, Newcastle - Praha

Zobrazit celý článek »
2006
Anglie 2006
Naše druhá letecko-automobilová cesta po Anglii, tentokrát delší, ve větším obsazení a s bohatším programem. 2. srpna - let Praha - London Gatwick, půjčení auta, přesun na Reculver, přespání ve stanech; 3. srpna - Reculver - Canterbury - Dover - Dymchurch - Bewl Bridge Reservoir - přespání u jezera ve stanech; 4. srpna - Battle (u Hastings) - Eastbourne - přespání u BoUka; 5. srpna - Eastbourne - London - přespání u Oskaryho; 6. srpna - London - Avebury - Stonehenge - Bognor Regis - přespání na pláži; 7. srpna - Bognor Regis - Eastbourne - přespání ve stanech; 8. srpna - Herstmonceux - London Gatwick, vrácení auta a let zpět do Prahy.
Zobrazit celý článek »
2005
Anglie 2005
Naše první letecko-automobilová cesta po Anglii. Program ve zkratce: úterý - Londýn, zajištění půjčení auta (Sixti), přespání u BoUka (Glengarry Rd., East Dulwich); středa - cesta pro auto, cesta z Londýna, Oxford, přespání ve stanu v kukuřici; čtvrtek - Stonehenge, Salisbury, Exeter, přespání v Exeteru; pátek - Exeter, Lymes Reigh, Dorchester, Winchester, přespání v autě; sobota - návrat do Londýna, vrácení auta, prohlídka Camdenu, centra Londýna, nákupy, přespání u BoUka; neděle - Londýn, cesta na letiště, odlet.
Zobrazit celý článek »

Termín: 13. – 18. 9. 2005 (úterý ráno – neděle odpoledne)
Doprava: letecky SwissAir (přes Zurich)
Účastníci: Václav Němec, Petr Jiřík

Program

úterý – Londýn, zajištění půjčení auta (Sixti), přespání u BoUka (Glengarry Rd., East Dulwich)
středa – cesta pro auto, cesta z Londýna, Oxford, přespání ve stanu v kukuřici
čtvrtek – Stonehenge, Salisbury, Exeter, přespání v Exeteru
pátek – Exeter, Lymes Reigh, Dorchester, Winchester, přespání v autě
sobota – návrat do Londýna, vrácení auta, prohlídka Camdenu, centra Londýna, nákupy, přespání u BoUka
neděle – Londýn, cesta na letiště, odlet

O cestě

Cestu do Anglie jsme podnikli společně s Peťou jako návštěvu BoUka a Lucky, kteří již v Londýně nějaký čas přebývali, a původně jsme si mysleli, že výlet uspořádáme společně. BoUk nám zajistil možnost přespání v domě, kde s Luckou bydleli, což jsme oba s Peťou uvítali vzhledem k tomu, že to byl náš první výlet v tomto nepříliš naplánovaném stylu. Prakticky to vypadalo tak, že jsme přistáli na londýnském letišti Heathrow, odtud jeli metrem na Victoria station, kde jsme se s BoUkem a Luckou potkali a teprve poté jsme začali plánovat. Naši původní představu – dojet do Skotska – jsme zavrhli hned poté, co jsme zjistili podmínky půjčení aut a také zvážili naše časové možnosti. Na poslední chvíli jsme si objednali půjčení auta a strávili večer v hospůdce nedaleko domu, kde jsme přespali.
Ve středu ráno jsme vyrazili – z finančních důvodů raději autobusem než metrem – směr Green Lane, kde jsme si měli auto vyzvednout. To, že nebyl tak úplně dobrý nápad, abychom jeli autobusem, jsme zjistili po několika hodinách cestování po Londýně… Každopádně když jsme slavnostně dorazili na danou adresu, místo autopůjčovny jsme vešli do holičství. Uvnitř jsem se zeptal, jestli nevědí o autopůjčovně, kterou hledáme, a dostalo se mi odpovědi, že tady vždycky bylo holičství – otec i děd kadeřníka, který se mnou mluvil, vykonával pravděpodobně stejnou profesi na stejném místě. Poté nás napadlo ukázat mu vytisklou adresu, že je to opravdu ona ulice a ono číslo domu. Jak jsme záhy zjistili, vše sedělo, jenom část Londýna nikoliv. Když jsme tedy po další hodině dorazili na správnou adresu a za přepážkou autopůjčovny potkali skorokrajanku (ze Slovenska), dost jsme si oddychli.
Cestu jsme plánovali až v autě – rozhodli jsme se tedy navštívit významná místa poblíž Londýna. Jako první nám do očí padl Oxford. Tam jsme dorazili kolem třetí hodiny odpoledne, prošli město, navštívili významná místa a slavné koleje a odpočívali v parku. Město se nám moc líbilo, byl znatelně cítit rozdíl od přeplněného a tak trochu zmateného Londýna. Jelikož jsme byli informováni, že v Anglii je možno stanovat na volných prostranstvích (loukách, apod.), kde není vyznačen vlastník nebo zákaz, odjeli jsme z města víc na venkov (směrem na Stonehenge) a přespali na travnatém plácku u pole s kukuřicí.
Druhý den ráno jsme se poměrně brzy sbalili a odjeli směrem na Stonehenge. Tam nás trochu překvapila výše vstupného, a také zaujalo členství v English Heritage. To jsme sice na této cestě nekoupili, ale zapamatovali pro příště. Ze Stonehenge to není daleko do Salisbury, které jsme rovněž navštívili, včetně tamní katedrály. Asi v jedno hodinu odpoledne jsme opustili Salisbury a vyrazili na Exeter, který lákal Peťu. Tam jsme po malé peripetii s objižďkou a ostružinami dorazili kolem páté. Město jsme si prošli, naplánovali místa, která navštívíme další den u kávy na terásce u vody a rozhodli se přenocovat v tamním hostelu.
V pátek dopoledne jsme prošli místa, která jsme si naplánovali v Exeteru. Svojí atmosférou katedrálního a univerzitního města nám opravdu učaroval. Dalším bodem na naší cestě bylo jedno z pobřežních městeček – nakonec jsme dorazili do Lymes Reigh. Tam jsme se dozvěděli o věčném boji člověka s mořem, stavění valů proti vlnám při mořských bouřích a také o nedalekých nálezech zkamenělých koster údajně pravěkých zvířat. Z Lymes Reigh jsme jeli ještě do Dorchesteru a Winchesteru. Protože jsme byli už blízko Londýna a nepodařilo se nám sehnat místo k postavení stanů, rozhodli jsme se přespat v autě. To by nebyl tak špatný nápad – měli jsme pohodlné auto s úpravou sedaček až téměř do vodorovné polohy – kdybychom nezamkli dálkovým ovládáním zevnitř a uprostřed noci se nespustil alarm :-)
V sobotu ráno jsme se nasnídali a vyrazili do Londýna vrátit auto a setkat se opět s BoUkem. Společně jsme navštívili místo, které ho uchvátilo – zde je nutné dodat, že BoUk není na památky, takže nás nevedl nikam do turisticky vyhledávaných míst – a tím byl Camden s jeho charakteristickými prostory, obchody a návštěvníky… to chce prostě vidět. Cestou zpátky jsme ještě s Peťou prolétli centrem, nakoupili nějaké suvenýry a večer dorazili k BoUkovi.
V neděli jsme ještě chvíli pobyli a pak už nás čekala jenom cesta na letiště a domů.

Naše první cesta do Anglie se nám líbila, ale shodli jsme se na tom, že příště ji uskutečníme ve větším rozsahu – víc dní, víc míst, víc účastníků, prostě more!!!

Galerie

Chráněno: Moje práce se SAPem

12. 02. 2015 | Václav Němec

This content is password protected. To view it please enter your password below:

Podzimní léto

5. 09. 2010 | Václav Němec

Nástup podzimu byl letos opravdu rychlý a nečekaný. Stále jsem čekal, kdy se nízké teploty vytratí a přijde očekávané srpnové teplo. Nepřišlo. Místo něho přišlo zatím stejně chladné září. Podzim na krku. A to ještě nemáme hotovo to ani ono, co jsme si naplánovali. Jsem moc rád, že se podařilo zkultivovat půdu kolem kapličky v Selibicích a osázet jí květinami (viz foto vpravo).

Před námi jsou komunální volby, ale ještě než nastanou, začal studentům nový školní rok – a také já (opět bohužel bez výrazné pomoci) otevírám e-learningový kurz e-semestr dějepis.com. I pro tento rok jsem se snažil připravit něco nového, učební materiály jako každý semestr obnovuji (a také opravuji překlepy a chybky, které v textu stále nalézám). Snad se bude líbit.

Znovu jsem se začetl do Rad zkušeného ďábla od C. S. Lewise. Rozhodně to není případ knihy, která se čte pouze jednou, a tak objevuji další a další myšlenky, které mi možná dříve utekly, nebo ani neutekly, ale neudržely se. Rozhodně doporučuji – aktuálně vyšel nový dotisk, takže je k dispozici na pultech (jak je dnes moderní psát) dobrých knihkupců.

Inspirován zmíněnou knihou se snažím nefixovat se na budoucnost, ale prožívat přítomnost. Neodkládat prožívání přítomnosti ve smyslu „žít budu, až …“ Jsem rád za přítomnost. Jsem rád, že ji mohu prožívat tak, jak ji prožívám – v přítomnosti Boha, ve společnosti dobrých lidí, ve službě církvi, v práci s webovými stránkami. A tak snad ani letošní podzim mě neuvede do každoročních chmurných úvah. K tomu mi dopomáhej Bůh.

Jaro se vším všudy

17. 05. 2010 | Václav Němec

Tak tady máme dlouho očekávané jaro, a i když sem tam ještě uhodí nižší teploty, jako například minulý víkend, už to všechno roste, kvete, zvířátka mají mladé a tak vůbec se všechno pěkně vyvíjí. A to nejen v přírodě :-)

Společně s panem farářem a ministranty z Postoloprt jsem začal poznávat okolní vesnice a městečka v rámci probíhajících fotbalových zápasů, které organizuje otec Rudolf s několika mužstvy týmu Porta. Jen o trochu vzdálenější jarní krajinu jsem začal poznávat (a to i na kole – pozor!) společně s kamarády Vaškem, Simonou a malým Matýskem (na fotce vpravo). Simča je velmi aktivní bloggařka, takže pro ty z vás, co mě sledujete i na Facebooku, můžete každou chvíli zahlédnout nové foto :-)

S novými kamarády přicházejí také nové informace, takže pozor na mě – zcela neočekávaně mohu zaskočit nově nabytými znalostmi z okruhu zahrádkaření, malého chovatelství či včelařství! No, zatím se jedná spíš o kusé informace bez souvislých základů, ale co není, může být :-)

Pěkné jarní dny všem!

 

Horečné očekávání jara

16. 03. 2010 | Václav Němec

Nevím, jak na koho, ale na mě má počasí poměrně velký vliv. Vím to, vždycky se na to snažím připravit, ale to je tak jediné, co s tím mohu udělat. A tak společně se opadajícím listím opadává i můj optimismus a nořím se stále hlouběji do úvah, vážných myšlenek a nelehkých rozhodnutí. O to lepší to je, když na konci zimy vysvitne první sluníčko, teploty se vyhoupnou trochu víc nad nulu, sleze ta špinavě bílá hmota (které letos bylo na můj vkus skutečně přehršel) a vykoukne první květ. Protože letos mi chmurné období zimy připadá snad ještě delší než obvykle, samou nedočkavostí jsem se dnes vrhnul do obchodu s květinami a už už rychle vymyslet něco alespoň na okno. No, není toho moc, to si přiznejme, ale jako takové malé přivolání jara by to působit mohlo… Posuďte sami :-)

Indie 2008

28. 10. 2008 | Václav Němec

Od dubna do října 2008 jsem několikanásobně pobýval v Indii na služebních cestách v indickém státě Maharastra, z čehož jsem zachytil pár informací.

Indie je skutečně veliká země, která leží na tzv. indickém subkontinentě a jako taková je velice různorodá. Hovoří se mnoha a mnoha místními jazyky, z nichž nejpoužívanější je Hindi. Většina lidí, se kterými se tam setkáváme, hovoří lepší či horší angličtinou.

zobrazit celý článek »

Litice 1. – 3. února 2008

3. 02. 2008 | Václav Němec

Tisíc slov o jednom víkendu stráveném v plzeňské oáze. Není to mnoho, ačkoliv se opak může zdát pravdou.

Těžko říci, kdy to bylo poprvé, ale už několikrát jsem vnímal Pánovo povolání do služby – vše se teprve postupně rýsuje… Ale abych jenom neseděl a neříkal „tak tady mě máš, Pane, a děj se vůle Tvá“, ale také se alespoň trochu aktivně zapojil, rozhodl jsem se o minulém Setkání mládeže (18. – 20. ledna) promluvit s P. Francescem, novým pastýřem plzeňské oázy katolické Koinonie Jan Křtitel.

zobrazit celý článek »

Adopce na dálku

31. 01. 2008 | Václav Němec

Na začátku roku 2007 jsem společně sestudentskou křesťanskou skupinkou Plzeň rozhodl začít podporovat ugandského chlapečka Alexe Ssaliho, který ne vlastní vinou přišel o rodiče, žije s babičkou a chce studovat, jenom na to neměl finanční prostředky. Celý projekt je zajišťován programem Adopce na dálku pod Arcidiecézní charitou Praha.

Alex je snaživý, do školy chodí rád, má dobré známky a doma pomáhá babičce. Jednou by chtěl být učitelem, zvyšovat tak vzdělanostní úroveň místních lidí a tím zlepšovat neutěšenou situaci, která v Ugandě zvlášť po rozšíření nemoci AIDS nastala. S Alexem si pravidelně dopisuji, jednou za rok přichází také kopie vysvědčení a zpráva sociální pracovnice. Alexovy fotky jak během let roste, můžete vidět níže. Děkuji i za Vaše přímluvné modlitby, aby Alex našel a držel se cesty, kterou pro něj Pán připravil.

zobrazit celý článek »

Svědectví aneb jak jsem se znovu narodil…

24. 11. 2007 | Václav Němec

Jak vypadají křesťané, že to jsou docela „normální“ lidi, samozřejmě také jak smýšlejí a jak se chovají jsem poprvé poznal na kurzech Alfa, kam jsem, a to je třeba nepokrytě přiznat, zpočátku chodil spíše kvůli oné večeři zdarma. Studentský život není vždycky peříčko a každá pomoc se jistě hodila :-)

Nicméně cosi mě znovu a znovu přivádělo do onoho společenství na jednu stranu normálních, na druhou stranu ale trochu jinak smýšlejících a jednajících lidí. Právě oni se po chvíli stali oním důvodem, proč jsem v navštěvování kurzů Alfa pokračoval a proč jsem se rozhodl...

zobrazit celý článek »