Ze života

Nástup podzimu byl letos opravdu rychlý a nečekaný. Stále jsem čekal, kdy se nízké teploty vytratí a přijde očekávané srpnové teplo. Nepřišlo. Místo něho přišlo zatím stejně chladné září. Podzim na krku. A to ještě nemáme hotovo to ani ono, co jsme si naplánovali. Jsem moc rád, že se podařilo zkultivovat půdu kolem kapličky v Selibicích a osázet jí květinami (viz foto vpravo).

Před námi jsou komunální volby, ale ještě než nastanou, začal studentům nový školní rok – a také já (opět bohužel bez výrazné pomoci) otevírám e-learningový kurz e-semestr dějepis.com. I pro tento rok jsem se snažil připravit něco nového, učební materiály jako každý semestr obnovuji (a také opravuji překlepy a chybky, které v textu stále nalézám). Snad se bude líbit.

Znovu jsem se začetl do Rad zkušeného ďábla od C. S. Lewise. Rozhodně to není případ knihy, která se čte pouze jednou, a tak objevuji další a další myšlenky, které mi možná dříve utekly, nebo ani neutekly, ale neudržely se. Rozhodně doporučuji – aktuálně vyšel nový dotisk, takže je k dispozici na pultech (jak je dnes moderní psát) dobrých knihkupců.

Inspirován zmíněnou knihou se snažím nefixovat se na budoucnost, ale prožívat přítomnost. Neodkládat prožívání přítomnosti ve smyslu „žít budu, až …“ Jsem rád za přítomnost. Jsem rád, že ji mohu prožívat tak, jak ji prožívám – v přítomnosti Boha, ve společnosti dobrých lidí, ve službě církvi, v práci s webovými stránkami. A tak snad ani letošní podzim mě neuvede do každoročních chmurných úvah. K tomu mi dopomáhej Bůh.

Tak tady máme dlouho očekávané jaro, a i když sem tam ještě uhodí nižší teploty, jako například minulý víkend, už to všechno roste, kvete, zvířátka mají mladé a tak vůbec se všechno pěkně vyvíjí. A to nejen v přírodě

Společně s panem farářem a ministranty z Postoloprt jsem začal poznávat okolní vesnice a městečka v rámci probíhajících fotbalových zápasů, které organizuje otec Rudolf s několika mužstvy týmu Porta. Jen o trochu vzdálenější jarní krajinu jsem začal poznávat (a to i na kole – pozor!) společně s kamarády Vaškem, Simonou a malým Matýskem (na fotce vpravo). Simča je velmi aktivní bloggařka, takže pro ty z vás, co mě sledujete i na Facebooku, můžete každou chvíli zahlédnout nové foto

S novými kamarády přicházejí také nové informace, takže pozor na mě – zcela neočekávaně mohu zaskočit nově nabytými znalostmi z okruhu zahrádkaření, malého chovatelství či včelařství! No, zatím se jedná spíš o kusé informace bez souvislých základů, ale co není, může být

Pěkné jarní dny všem!

Nevím, jak na koho, ale na mě má počasí poměrně velký vliv. Vím to, vždycky se na to snažím připravit, ale to je tak jediné, co s tím mohu udělat. A tak společně se opadajícím listím opadává i můj optimismus a nořím se stále hlouběji do úvah, vážných myšlenek a nelehkých rozhodnutí. O to lepší to je, když na konci zimy vysvitne první sluníčko, teploty se vyhoupnou trochu víc nad nulu, sleze ta špinavě bílá hmota (které letos bylo na můj vkus skutečně přehršel) a vykoukne první květ. Protože letos mi chmurné období zimy připadá snad ještě delší než obvykle, samou nedočkavostí jsem se dnes vrhnul do obchodu s květinami a už už rychle vymyslet něco alespoň na okno. No, není toho moc, to si přiznejme, ale jako takové malé přivolání jara by to působit mohlo… Posuďte sami

Od dubna do října 2008 jsem několikanásobně pobýval v Indii na služebních cestách v indickém státě Maharastra, z čehož jsem zachytil pár informací.

Indie je skutečně veliká země, která leží na tzv. indickém subkontinentě a jako taková je velice různorodá. Hovoří se mnoha a mnoha místními jazyky, z nichž nejpoužívanější je Hindi. Většina lidí, se kterými se tam setkáváme, hovoří lepší či horší angličtinou.

Tisíc slov o jednom víkendu stráveném v plzeňské oáze. Není to mnoho, ačkoliv se opak může zdát pravdou.

Těžko říci, kdy to bylo poprvé, ale už několikrát jsem vnímal Pánovo povolání do služby – vše se teprve postupně rýsuje… Ale abych jenom neseděl a neříkal „tak tady mě máš, Pane, a děj se vůle Tvá“, ale také se alespoň trochu aktivně zapojil, rozhodl jsem se o minulém Setkání mládeže (18. – 20. ledna) promluvit s P. Francescem, novým pastýřem plzeňské oázy katolické Koinonie Jan Křtitel.

Na začátku roku 2007 jsem společně sestudentskou křesťanskou skupinkou Plzeň rozhodl začít podporovat ugandského chlapečka Alexe Ssaliho, který ne vlastní vinou přišel o rodiče, žije s babičkou a chce studovat, jenom na to neměl finanční prostředky. Celý projekt je zajišťován programem Adopce na dálku pod Arcidiecézní charitou Praha.

Alex je snaživý, do školy chodí rád, má dobré známky a doma pomáhá babičce. Jednou by chtěl být učitelem, zvyšovat tak vzdělanostní úroveň místních lidí a tím zlepšovat neutěšenou situaci, která v Ugandě zvlášť po rozšíření nemoci AIDS nastala. S Alexem si pravidelně dopisuji, jednou za rok přichází také kopie vysvědčení a zpráva sociální pracovnice. Alexovy fotky jak během let roste, můžete vidět níže. Děkuji i za Vaše přímluvné modlitby, aby Alex našel a držel se cesty, kterou pro něj Pán připravil.

Jak vypadají křesťané, že to jsou docela „normální“ lidi, samozřejmě také jak smýšlejí a jak se chovají jsem poprvé poznal na kurzech Alfa, kam jsem, a to je třeba nepokrytě přiznat, zpočátku chodil spíše kvůli oné večeři zdarma. Studentský život není vždycky peříčko a každá pomoc se jistě hodila :-)

Nicméně cosi mě znovu a znovu přivádělo do onoho společenství na jednu stranu normálních, na druhou stranu ale trochu jinak smýšlejících a jednajících lidí. Právě oni se po chvíli stali oním důvodem, proč jsem v navštěvování kurzů Alfa pokračoval a proč jsem se rozhodl...